Co je diabetes mellitus

Diabetes mellitus je skupina onemocnění, při kterých jsou hladiny glukózy v krvi člověka zvýšené ve srovnání se zdravými lidmi. Hlavními příznaky jsou zvýšená žízeň, časté nutkání na močení, únava a neléčitelné plísňové infekce. Může dojít k nevysvětlitelnému úbytku hmotnosti, sníženému vidění, oslabení paměti a dalším problémům.

Diabetes mellitus je endokrinní patologie. Onemocnění je charakterizováno nerovnováhou homeostázy (stálost vnitřního prostředí), v důsledku selhání intrasekreční funkce pankreatu a poruch regulace metabolických procesů.

Hlavním klinickým příznakem diabetu je trvale zvýšená hladina cukru v krvi (hyperglykémie). Zdravá hladina cukru v krvi nalačno u dospělého by neměla překročit 5,5 mmol/l. U starších lidí je povoleno mírné zvýšení hodnot (ne více než 1 mmol / l).

Patogeneze (původ) onemocnění

Velkou roli ve vzniku onemocnění hraje inzulín. Jedná se o endokrinní (intrassekreční) hormon produkovaný slinivkou břišní. V těle plní několik životně důležitých funkcí:

• Dodávka glukózy (hlavního zdroje energie) do tkání a buněk.
• Regulace množství ketonů (acetonová tělíska - toxické produkty látkové výměny).
• Stimulace syntézy vysokomolekulárního glykogenu (glukózová rezerva).
• Zvyšuje produkci bílkovin a inhibuje jejich rozklad.

Při destabilizaci produkce a spotřeby inzulinu se ztrácí kontrola nad vyjmenovanými metabolickými procesy a vzniká cukrovka. Diabetes mellitus je nevyléčitelný. Neexistuje žádná eradikační terapie, která by dokázala zničit destruktivní proces v těle nebo jej zvrátit. Cukrovkou můžete onemocnět bez ohledu na věk a pohlaví. K patologickým změnám metabolismu a produkce hormonů dochází pod vlivem více faktorů, které určují typ onemocnění.

Typy a příčiny onemocnění

Klasifikace hlavních typů onemocnění na první a druhý vychází z etiologie (příčin výskytu) a použité terapeutické taktiky.

První typ

Inzulin-dependentní diabetes mellitus 1. typu (IDDM 1), jinak juvenilní, se tvoří v dětství a dospívání a může být vrozený. Charakterizováno ztrátou funkce pankreatu. Orgán není schopen vykonávat endokrinní funkci produkce inzulínu. V nepřítomnosti vodivého hormonu se glukóza koncentruje v krvi.

Buňky mozku, nervového systému, epidermis, svalového systému a všech ostatních orgánů a systémů nedostávají dostatečnou výživu. Zároveň buňky samotné žlázy zažívají hlad po cukru, což vede k jejich smrti. Nekontrolovaná akumulace ketonů s sebou nese riziko globální intoxikace organismu. U dětí se tento stav snadno změní v ketoacidotické kóma s možným fatálním koncem.

Důvody

Existují dva hlavní důvody pro rozvoj IDDM: 1. Autoimunitní. Je to důsledek špatné funkce imunitního systému, který ignoruje obranné funkce a produkuje protilátky, které ničí pankreatické buňky. Spouštěčem (impulzem) pro aktivaci patologických procesů je:

• Nemoci virového původu: HIV a AIDS, příušnice (mumps), typy herpetických virů (cytomegalovirus, Kosaki, Epstein-Barr).
• Mnohočetné alergie.
• Nezdravá strava (převaha rychlých sacharidů) na pozadí nízké fyzické aktivity, obezita.

Autoimunitní reakce se mohou objevit v důsledku nesprávné léčby některými typy léků. Druhým důvodem je genetická predispozice (dědičná přítomnost poškozených genů v těle). Onemocnění se vyvíjí v důsledku dominance postižených genů, recesivní mutace (dědičnost po obou rodičích).

Změněný genofond není 100% zárukou rozvoje onemocnění. Při narození dostává dítě dědičnou predispozici, nikoli cukrovku samotnou. Zároveň není vyloučen nepřímý přenos genetické informace. Pokud jsou rodiče zdraví, sklon k cukrovce lze zdědit po prarodičích.

Druhý typ

Neinzulin-dependentní diabetes mellitus 2. typu (NIDDM 2) se rozvíjí u lidí ve věku 40+. Na rozdíl od juvenilního typu si pankreas zachovává své intrasekreční schopnosti a stabilně produkuje inzulín. Glukóza se hromadí v krvi v důsledku progrese inzulinové rezistence - porušení odpovědi na hormon (citlivost buněk na hormon a schopnost jej plně spotřebovat). V důsledku chronického nedostatku poptávky po inzulinu v těžké fázi onemocnění se jeho syntéza zastaví.

Důvody

Obezita je považována za hlavní příčinu inzulinové rezistence. Mezi další faktory, které spouštějí rozvoj diabetu 2. typu, patří:

• Chronické patologie slinivky břišní, orgány hepatobiliárního systému, kardiovaskulární onemocnění.
• Nezdravá vášeň pro alkoholické nápoje.
• Poruchy příjmu potravy (gastronomické chutě na sladké, nekontrolovaná chuť k jídlu).
• Funkční selhání kůry nadledvin v důsledku dlouhodobé terapie léky obsahujícími hormony.
• Distres (chronický psycho-emocionální stres).

Navíc je zde nepříznivá dědičnost. Tento faktor funguje ve spojení s uvedenými důvody v 80 % případů. Riziko rozvoje onemocnění se zvyšuje u žen v období premenopauzy a v období menopauzy. To je způsobeno změnami hormonálního stavu a nadměrným přírůstkem hmotnosti.

Navíc

Mezi další typy cukrovky patří:

• GDM (gestační diabetes mellitus u těhotných žen). Vyvíjí se v druhé polovině perinatálního období. Důvody jsou: zvýšená zátěž slinivky břišní, snížená produkce inzulínu v důsledku vysoké aktivity pohlavních steroidních hormonů (progesteronu).
• Lada diabetes (latentní autoimunitní diabetes dospělých). Vyvíjí se podle typu závislého na inzulínu, ale má příznaky druhého typu.
• Modi diabetes (skupina genetických onemocnění).

Důležité! Diabetes mellitus není nakažlivé onemocnění!

Vzhledem k neinfekčnímu původu je nemožné se diabetem nakazit krví, vzdušnými kapénkami nebo jinými prostředky.

Fáze a příznaky

Všechny typy onemocnění mají třístupňový progresivní průběh s přidáním četných komplikací. Intenzita příznaků závisí na stadiu onemocnění:

• Počáteční (počáteční) nebo kompenzovaný. Díky plnému fungování kompenzačního mechanismu je pod vlivem léků a dietní terapie zachována stabilní kontrola nad množstvím glukózy v krvi. Při dodržení lékařských doporučení se potenciální komplikace nemusí objevit.
• Střední stupeň subkompenzace. V této fázi přibývají příznaky cukrovky a objevují se doprovodná onemocnění (komplikace). Je obtížné udržet hladinu glykémie na přijatelné úrovni, protože tělo funguje na hranici svých možností.
• Dekompenzovaná neboli konečná fáze. Vyznačuje se vysokou hladinou cukru a neschopností ji stabilizovat. Tělo ztrácí schopnost bojovat s patologií a odolávat vývoji komplikací. Tento stav snadno přechází v diabetické kóma s následnou smrtí.

Hlavní příznaky

Diabetes mellitus inzulinorezistentního typu má latentní průběh. Závažné příznaky se nemusí objevit po několik let, protože nemají charakteristické rysy. Potenciální diabetici často nevěnují dostatečnou pozornost změnám v blahobytu na počátku onemocnění. Zvýšená hladina glukózy v krvi je zjištěna náhodně při rutinním lékařském vyšetření nebo podle výsledků biochemického rozboru předepsaného při příjezdu pacienta.

Onemocnění 1. typu se vyvíjí rychle, příznaky jsou intenzivní (zejména u dětí). Nevyhledání lékařské pomoci včas představuje vážné ohrožení lidského zdraví a života. Projev příznaků typu 1 a 2 je podobný. Hlavní příznaky vysoké hladiny cukru v krvi jsou:

• Snížené fyzické a duševní schopnosti.
• CFS (chronický únavový syndrom) a dysánie (porucha spánku).
• Polydipsie (trvalá žízeň).
• Polakisurie (intenzivní vyprazdňování močového měchýře).
• Cefalgický syndrom (bolest hlavy) spojený s chronicky vysokým krevním tlakem (BP).
• Hyperhidróza (zvýšené pocení).
• Polyfagie (zvýšená chuť k jídlu neregulovaná mozkem).
• Systematické akutní respirační virové infekce a nachlazení v důsledku oslabené imunity.
• Dlouhodobá regenerace epidermis (pokožky) po poškození.

Progresivní diabetes mellitus se vyznačuje:

• Zápach amoniaku z úst (s rozvojem juvenilního typu onemocnění).
• Změny ve struktuře nehtových plotének (oddělení) a vlasů (suchost, lámavost).
• Hyperkeratóza (keratinizace kožní vrstvy na chodidlech), s poruchou deskvamace (exfoliace).
• Dermatomykóza (plísňové onemocnění nehtů a kůže).
• Telangiektázie (pavoučí žíly) progredující do výrazné cévní sítě pod kůží.
• Astenie (neuropsychologická méněcennost).
• Ataxie (porucha koordinace).
• Poruchy paměti, zraku, pozornosti.
• Nemotivovaná podrážděnost, nahrazená apatií.
• Tachykardie (porucha rytmické funkce srdce).
• Artralgie (nezánětlivá bolest kloubů).
• Parasestie (znecitlivění nohou), křeče, pocit pálení v končetinách.
• Pokles libida (sexuální touha).

Pohlavní příznaky jsou u žen - kandidóza (vaginální plíseň), NOMC (porucha ovariálního-menstruačního cyklu), u mužů - slabá erekce (až erektilní dysfunkce, jinak impotence), alopecie (plešatost). Později dochází k reprodukčním selháním s charakteristickou neschopností počít dítě.

Navíc

Mezi specifické projevy patří následující syndromy diabetes mellitus:

• Mauriacův syndrom je vývojová porucha u dětí s juvenilním diabetem.
• Somogyiho syndrom – „naskočení“ cukru v důsledku nesprávné inzulínové terapie.
• Metabolická inzulínová rezistence.
• Dawnův syndrom – hyperglykémie nalačno.

Při těžkých komplikacích onemocnění se objevuje Raynaudův syndrom - narušení krevního oběhu v končetinách s bolestivou parestezií.

Časté komplikace diabetu

Očekávaná délka života s diabetem do značné míry závisí na prevenci komplikací. Příčinou invalidity a úmrtí pacienta jsou nejčastěji časné následky diabetu a nedodržování pravidel terapie. Komplikace se dělí na akutní a chronické. V prvním případě může dojít ke zhoršení zdraví od několika dnů do několika hodin.

Akutní stav je diabetická krize, vyvolaná hyperglykémií nebo rychlým poklesem krevního cukru (hypoglykémie). Hypoglykemická krize je charakterizována poklesem glukózy na kritickou hladinu 2,8 mmol/l, kdy člověk ztrácí vědomí. Existují tři typy hyperglykemické krize v závislosti na příznacích a spouštěcích mechanismech rozvoje:

• Hyperosmolární (hlavní příčinou je nekontrolovaný diabetes mellitus 2. typu).
• Mléčná acidotická (vyvíjí se v důsledku akumulace kyseliny mléčné v krevní plazmě a periferních tkáních nervového systému).
• DKA neboli diabetická ketoacidóza (hromadění tělesných ketonů v krvi v důsledku nedostatku inzulínu).

Krize se zpravidla neobejde bez pohotovostní lékařské péče. Jinak se u pacientů rozvine diabetické kóma. Chronické komplikace mají protrahovaný charakter vývoje. Nejběžnější a nejzávažnější povahy jsou angiopatie (diabetické poškození cév) v důsledku změněného složení krve a poruch krevního oběhu.

Jaký druh angiopatie se stane, závisí na místě jejího vývoje:

• Patologické změny v cévách ledvinového aparátu (nefropatie) s následným rozvojem renálního selhání.
• Poškození cévního systému mozku (encefalopatie), hrozící demence (získaná demence).
• Angiopatie koronárních cév v důsledku: srdeční infarkt, ischemická choroba srdeční (ischemická choroba srdeční).
• Mikroangiopatie a makroangiopatie cév dolních končetin s rozvojem diabetické nohy (dále jen gangréna nohou).
• Porucha prokrvení sítnice (retinopatie) s hrozbou úplné ztráty zraku.

Angiopatie vede k atrofii nervových vláken (diabetická neuropatie).

Laboratorní diagnostika

Diabetes mellitus lze diagnostikovat pouze laboratorním krevním testem na kvantitativní obsah glukózy. Komplexní vyšetření zahrnuje několik typů testů:

• Základní rozbor kapilární (prstové) nebo žilní krve.
• GTT (glukózový toleranční test) ke stanovení stupně absorpce glukózy.
• Analýza hladiny glykosylovaného (glykovaného) hemoglobinu HbA1C (retrospektivní hodnocení glykémie po dobu 4 měsíců).
• Testování krve na množství protilátek proti glutamát dekarboxyláze (GAD protilátky) k určení typu diabetu.
• Analýza moči na přítomnost bílkovin a glukózy (u zdravých lidí tyto látky v moči chybí).

Dále jsou předepsány hardwarové diagnostické postupy: EKG, ultrazvuk, angiografie (vaskulární vyšetření).

Základní principy léčby

Diabetes mellitus netoleruje zanedbání léčby. Žít s takovou nemocí znamená podstupovat trvalou léčbu. Terapie patologie je založena na užívání léků a dietní výživy. Hlavními cíli léčby je přiblížit hladinu glykémie co nejvíce normativním hodnotám, zpomalit progresi onemocnění a oddálit rozvoj přidružených komplikací.

Základní léčebné metody:

• Inzulínová terapie (injekce lékařského inzulínu k simulaci jeho přirozené produkce u onemocnění 1. typu).
• Tablety hypoglykemických léků (pro typ nezávislý na inzulínu).
• Dietoterapie (podle pravidel diety „Tabulka č. 9“).
• Kurzy fyzikální terapie.

Důležité! Schéma a dávky inzulínových injekcí jsou předepsány endokrinologem individuálně. Antihyperglykemická léčiva se také vybírají případ od případu.

Je povoleno používat tradiční medicínu:

• Výrobky ze dřeva (kůra, pupeny).
• Imunostimulační směsi ořechů a povoleného sušeného ovoce (švestky, fíky, jablka).
• Léčivé byliny (pampeliška, lopuch, třezalka, kozlík, kopřiva aj.).
• Med (omezeně) a včelí produkty.

Před použitím receptur alternativní medicíny je nutné získat souhlas ošetřujícího endokrinologa/

Předpověď

Vzhledem k tomu, že cukrovka je nevratný stav, vyvstává u všech diabetiků otázka, kolik let se lidé s touto diagnózou dožívají. Nikdo se nezavazuje pojmenovat přesné číslo. Existují určité lékařské statistiky, podle kterých se životní cyklus inzulinorezistentního typu zkracuje o 5–8 let. U inzulin-dependentního onemocnění se délka života zkracuje u žen o 19–20 let, u mužské poloviny populace o 10–12 let. Kritérium pohlaví však není primárním ukazatelem počtu let přidělených diabetikovi.

Důležitá je především kvalita života, kterou je pacient schopen samostatně zlepšovat. Pokud se cukrovky nemůžete zbavit, musíte se naučit, jak ji zvládat, tedy mít ji pod přísnou kontrolou. To pomůže zpomalit rozvoj komplikací – hlavní příčiny časného úmrtí diabetiků.

Učinit život s diabetem co nejnaplňujícím a prodloužit jeho trvání je možné pouze dodržováním všech lékařských doporučení. Endokrinologové důrazně doporučují navštěvovat kurzy ve „Škole diabetu“, kde jsou podrobně studovány všechny metody zlepšování kvality života, předcházení negativním důsledkům a léčebné taktiky.

Výsledky

Eliminovat cukrovku je nemožné. S takovou diagnózou musí člověk dostávat odpovídající léčbu po celý život, dodržovat dietu a vzdát se závislostí. Hlavní příčiny onemocnění jsou:

• Nepříznivá dědičnost.
• Zhoršená imunitní funkce.
• Nezdravý životní styl.

Pro včasnou diagnózu je nutné pečlivě naslouchat změnám v blahobytu a pravidelně podstupovat laboratorní vyšetření hladiny glukózy v krvi. Jak dlouho lidé žijí s patologií, závisí na dobré kontrole diabetu.